ZKO 294 – Zlosyň

MOTTO :

„QUIS FAMULUS AMANTIOR DOMINI QUAM CANIS“*

Tisková zpráva – Voříškiáda 2007

Autor : Simon Garfankel – psí kamarád, člen ZKO

     Ahoj,

     zdravím všechny hafany (pejsky i fenečky) a pokusím se svojí pravou tlapkou napsat pár řádků o našem společném setkání na II. ročníku  Voříškiády.

     Byl jsem mile překvapen, že jsem viděl a poznal některé kámoše již z předešlého ročníku a musím uznale říci, že ten rok na vás vůbec nebyl znát. Tímto si tedy dovoluji nesouhlasit, že jeden psí rok života se rovná sedmi lidským. Koukněte se na fotečky na netu a sami sebe uvidíte přinejmenším jako filmové star.

     To už se pomalu, ale jistě dostávám k průběhu programu. Co se týká posuzování ve výstavních kruzích a následné vyhlášení dle jednotlivých tříd, tak všichni víme, že vyhrát může pouze jeden z nás a ve skrytu duše doufáme, že to budeme právě my na koho se usměje „Mountfieldovo“ kolo štěstí. A o tom to právě je : vyhráli jsme my všichni, kteří jsme přijeli, protože jsme získali nové kamarády a kamarádky a pokud přijedem příští rok, tak můžeme stát na stupních vítězů třeba zrovna my.

     Co se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si pulling – sprint. Byla to docela fuška, běžet za hlasem svého pána a za sebou táhnout barel naplněný vodou. Motivační snažení našich páníčků však zvítězilo nad zdánlivě snadnou disciplínou a cílovou páskou jsme proběhli všichni.

     Potom přišlo aportování a to za ztížených podmínek. Nechápu, že se nám naši páníčkové divili, když někteří z nás místo aportu nejdříve slupli piškoty. Kdyby nám těsně předtím dali pořádnou flákotu masa, tak si piškotů ani nevšimnem. Tady se nabízí jedna rada pro organizátory – příště dejte buď více piškotů, nebo nám kupte pořádného buřtíka či šproty a to bude teprve legrace.

     Při soutěži „Podoba pán a pes“ jsem nechápal, proč nás ty lidičky oblékají do těch směšných oblečků a sami se nám potom chtějí co nejvíce podobat. Vždyť přece pes je věrným obrazem svého pána, který také někdy přijde domů po čtyrech.

     To v rámci soutěže „Pes šikula“ jsem nevěděl, kam dříve s očima (to se mi to, ale rýmuje). Koukal jsem, co všechno se dá naučit a pak předvést.

     Bylo také fajn mít možnost vyzkoušet si dráhu agility a coursing.

     Co bylo pro mne překvapením, byl testový dotazník pro vystavovatele, kde se mohli předvést naši majitelé, jako odborníci na slovo vzatí a uplatnit své získané znalosti v písemném projevu, správným vyplněním zadaných otázek.

     V této chvíli mi dále dovolte, abych poděkoval sponzorům celé akce a to:

Ø     ACANA

Ø     BIOFAKTORY

Ø     BONO

Ø     DIBAQ – VOŘÍŠEK

Ø     TEKRO

Ø     Veterinární ordinace MVDr. ŠIKULOVÉ

ü     a v neposlední řadě i Andree Křivánkové, která je „cerebrálním“ administrátorem celé Voříškiády.

     A co říci závěrem, že lidský faktor a počasí nelze ovlivnit. Přesto ve znění uvedeného motta, musím konstatovat, že naši pánové a paničky dokázali, že uvedené tvrzení platí na obě strany a mají nás nejen za svého „služebníka“. Pevně věřím, že žádný z vás vystavovatelů, majitelů, či pouhého doprovodu nelitujete strávené soboty, kterou jste věnovali nám, zvířecím členům rodiny, protože my jsme si to řádně užili a za to vám patří naše poděkování. Vlastně i svým chováním a přístupem jste se zasloužili o to, že program Voříškiády proběhl bez mimořádných událostí.

     Doufám, že příští rok se zase uvidím s Nely, Wendy, Nickem, Dášenkou, Lady, Setem, Nikitou, Kimem, Betty, Matějem, Mášou, Majky, Punťou, Falcem, Bobinou, Jussi, Maxem, celou rodinou de Piškotů a řadou dalších psích kámošů.

     S pozdravem :   vrr hafy HAF

                                        se loučí

                                                            Simon G.